Jak jsem psala v první části povídání, v Reykjaviku jsem v obchodé Handknitting Association of Iceland koupila čtyři barevné odstíny islandského rouna. Hned po návratu domů jsem rouno sepředla, přímo si říkalo o techniku předení woolen. Moc mě to bavilo, ale výsledná příze fakt kouše. Pro můj záměr uplést lopapeysu jí však bylo jednak málo a jednak jsem nechtěla vyrobit „kousavku“ kterou by nikdo nechtěl nosit. Později jsem část použila pro 3D objekt na výstavu ve Šternberku a to posloužila skvěle.
Lopapeysa je islandský název pro svetr pletený určitou technikou s vyplétaným vzorem z několik přírodních odstínů barev, viděla jsem ale už i kombinace z průmyslově barveného rouna. Pro předení jsem si vybrala bílé falklandské rouno a kombinovala ho s béžovým a šedým merinem a merinem antracit, vše v rozmezí 18 až 21 mic jemné, takže nekousavé.
V knihkupectví v Reykjaviku jsem měla možnost koupit návod v islandštině nebo angličtině, ta zvítězila, i když vzory byly v islandské verzi trochu zajímavější.
Nejprve si vyberete podle rozměrů (díkybohu v centimetrech) velikost střihu. Protože to měl být dárek, změřila jsem potajmu velkost a délku rukávů a těla a podle návodu v knize se pustila do práce.
Lopapeysy jsou pletené tak, že upletete na kruhových jehlicích oba rukávy a tělo, pak še navléknete na jednu kruhovou jehlici a pletete ke krku. Stejný vzor můžete použít pro malé dítě i pro velkého muže, každý vzor tvoří celek a podle počtu použitých celků měníte velikost svetru. Řady barevných motivů pletete různými barvami a barevně kombinujete i plochu pod vzory. Na internetu najdete free návody na upletení lopapeysy např. zde https://www.shopicelandic.com/pages/free-knitting-patterns
Z 16 vzorů obsažených v knize jsem si nemohla vybrat a nakonec jsem si zkombinovala vlastní 17. Když pochopíte, jak je svetr pletený, změnu vzoru snadno zvládnete. Tohle je rozvedený vzor, žlutá místa jsou zbytky poté, co jste ujmuli spletením očka, takže dál pletete jen to, co ukazuje bílý čtvereček.
Kupodivu pletení šlo rychle, když docházela příze určité barvy, sedla jsem ke kolovrátku a dopředla. Když budoucí majitelka před vánoci dorazila domů, ještě jsem neměla hotovo a tak jsem pletla v noci v posteli, zatímco ve dne, když byl manžel v práci, jsem pro něj šila originální košili. Na Štědrý den v časných ranních hodinách bylo hotovo. Večer našla dcera pod stromečkem islandskou lopapeysu pletenou po česku z jihoamerického materiálu. Tomu se říká globalizace.
